Druhá vlna Průmyslu 4.0

Velkou šancí pro rozběh digitální transformace ve firmách je v současné době probíhající generační výměna, při které ve firmách odcházejí z exekutivních pozic po cca 25 letech jejich zakladatelé. Jejich mladší kolegové a nástupci disponují podstatně vyšším stupněm digitální gramotnosti a v nástupu nových technologií nevidí hrozbu, ale velkou příležitost.

Když před 4 roky vznikaly první teze české národní iniciativy Průmysl 4.0, podíleli se na nich odborníci nejen z oblasti průmyslu, ale také jiných oblastí života společnosti, které s průmyslovou výrobou v některých případech těsněji, v jiných volněji souvisejí. V zemi, kde je průmysl, podobně jako v České republice, rozhodujícím činitelem pro tvorbu HDP, jsou právě ony vazby do celé společnosti velice důležité.  Na tom, že se jedná z hlediska technického či technologického o čistě evoluční proces, který postupně vstupuje do všech oblastí souvisejících s průmyslovou výrobou a aplikuje nejnovější poznatky zejména z oblasti technické kybernetiky jak do předvýrobních etap, tak i do životního cyklu produktu po ukončení jeho výroby, se jistě shodneme. Z hlediska společenských změn však jisté, vpravdě revoluční prvky v Průmyslu 4.0 nacházíme. Jedná se zejména o dynamicky se měnící principy v organizaci práce, které mají velmi úzkou vazbu a bezprostřední dopad na celou populaci v oblasti legislativy, ekonomiky, environmentální politiky a přirozeně i vzdělávání, ale i například volnočasových aktivit.

Zjednodušování konceptu Průmysl 4.0 na „Digitalizaci“ a „Robotizaci“, jak k tomu dnes často dochází, není správné. Jsou to jenom prostředky pro naplnění všech atributů Průmyslu 4.0 (interoperabilita – tedy komunikace všech entit, virtualizace umožňující nasimulovat veškerá technologická zařízení a procesy, práce v reálném čase …) směřujících ke zvýšení efektivity nejen průmyslové výroby, ale i celého hodnototvorného řetězce a tím posílení konkurenceschopnosti jak české, tak i evropské. Úroveň postupu tzv. digitální transformace, jako jedné z důležitých podmínek implementace konceptu Průmysl 4.0 v České republice, velice rozdílná. V současné době vidíme, jak kolem firem, které jsou součástí velkých nadnárodních korporací vznikají ekosystémy jejich českých subdodavatelů, kteří ve snaze trvale uspět, nejmodernější technologie z oblasti průmyslové automatizace zavádějí, soustavně svoje produkty inovují a celková efektivita jejich výroby je pro ně alfou a omegou. Totéž platí o exportně orientovaných českých firmách, a co je důležité, nemusí být pouze z oblasti automotive, aerospace nebo elektrotechniky. V zavádění pokročilé průmyslové automatizace, ale i aplikaci nových obchodních modelů spočívajících v kustomizaci svých produktů, jsou zde velice úspěšní například tuzemští výrobci komponentů a polotovarů pro stavebnictví, ale také firmy potravinářské nebo farmaceutické. Na druhé straně je nutno přiznat, že ve světle hospodářského růstu a relativně dobrých hospodářských výsledků v posledních několika letech, některé tuzemské firmy necítí potřebu investovat do nových technologií a zejména lidských zdrojů a s nimi souvisejících změn vnitrofiremních procesů.

Právě v orientaci na změnu procesů v našich malých a středních firmách spočívá asi největší kámen úrazu. Toho jsme svědky nejen u nás, ale i v okolních státech. Dnes je možné jakékoliv technologické zařízení za větší či menší objem financí do firmy pořídit. Ale daleko důležitější je proces implementace tohoto technologického zařízení do firemní výrobní, ale i datové infrastruktury a jeho efektivní využívání. Podstatnou část práce při změně procesů ve firmě ale musí „odpracovat“ právě lidé uvnitř firmy. Tam se musí specifikovat vize a cíle, kterých hodlá firma dosáhnout. Spoléhat na to, že tyto důležité změny provede konzultant zvenčí, by bylo velice krátkozraké.

Jiří Holoubek

člen představenstva

SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR