Připravit se na suché sezony znamená budovat i modernizovat infrastrukturu

Sucho. Všemi a všude skloňované a rostoucím počtem lidí pociťované. Omezování spotřeby vody se dotýká už i naší středoevropské země a čím dál více se mluví o nutnosti vybudování nových vodních staveb za účelem opětovného udržení vody v krajině. Problémem ovšem je, že se o tom pouze mluví, a ještě nějakou dobu pouze mluvit bude. Možná nastal čas, aby se každý zamyslel nad svou budoucností a svými možnostmi, jak ji ovlivnit k lepší, méně suché verzi.

V první linii těch, kdo se se suchem musí vypořádat, jsou samozřejmě zemědělci, pěstitelé, chovatelé. Zvláště v našich nejúrodnějších oblastech – v Polabí, na Hané, na jižní Moravě - již několik let pociťujeme nedostatek vody. Ovšem bez vody nelze žít. A nelze bez ní ani pěstovat, chovat, sklízet a spotřebovávat. A není to jen o tom, že je kukuřice nižší a obilí nese méně zrn. Následkem rostou ceny potravin, které se najednou musí dovážet z větší dálky. Ubývá krmiva pro dobytek, protože neroste tráva, což nám zase zvedá ceny masa, mléka a může způsobit jeho nedostatek pro většinovou populaci. Schnou sady, vinohrady, pole, lesy. 

Podíváte-li se na geografii Česka, zajisté si všimnete, že se nám neříká „střecha Evropy“ bezdůvodně. Už od základních škol víme, že se u nás roztékají řeky do všech tří evropských úmoří, a to s sebou nese jeden podstatný fakt. Na naše území žádná voda nepřitéká. Naopak, všechna od nás odchází, odtéká do velkých evropských řek. Veškeré zásoby české sladké vody tvoří srážky, které spadnou v horách, případně podzemní zdroje, které ovšem vcelku hrozivě vyčerpáváme. A jestliže na Labi vídáme takzvané hladové kameny, jestliže ramena Dyje zcela vysychají, máme na obzoru skutečný problém. 

Řešením, které si již naštěstí mnohé společnosti i veřejní činitelé začínají uvědomovat, je obnovit či vybudovat závlahové systémy, případně nová vodní díla. V Česku byla v 70.letech minulého století vyprojektována a také zbudována poměrně široká zavlažovací síť. Jedná se o trubní sítě i čerpací stanice, případně také zásobní či přiváděcí kanály. Velká část této infrastruktury však zůstala zcela nevyužita a zchátrala do nepoužitelného stavu. Některá zařízení však fungují a pomáhají zemědělcům zavlažovat půdu v těchto suchých letech. Ovšem i tato fungující zařízení stárnou, opotřebovávají se a také technologicky zaostávají. Je tedy třeba je modernizovat a optimalizovat s ohledem na jejich široké využití v blízké budoucnosti a také je připravit na nevyrovnané rázy počasí, kterými nám klimatologové neustále hrozí.

Modernizace stávajících zařízení zahrnuje obnovu jak stavební a technologické části, tak vybavení elektrickým zařízením. Čerpadla a další mechanické součásti musí být připraveny na větší objemy přečerpané vody a nepřetržitý provoz, ale zároveň vzájemně zastupitelné a také variabilní, pokud jde o celkový objem čerpání. Elektroinstalace a zařízení pak musí být dimenzovány tak, aby byly schopny spolehlivě a dlouhodobě obsloužit mechanickou část a samozřejmě co nejvíce šetřit energii. S přihlédnutím k rostoucím cenám energie se otázka úspor stává velmi aktuální, neboť ceny energií již dosahují skoro na dvojnásobku cen předchozích let. Systém musí být dostatečně pružný k velkým i menším objemům a různým spotřebám energie. Také je třeba uživatelská přívětivost, aby se omezily servisní výjezdy a zemědělec či hospodář si mohl drobné rozdíly v nastavení korigovat sám a bez nutnosti mít fyzicky obsluhu na místě. Rozumnou variantou je pak volit jednotný systém (jedné značky), který je jednoduchý z pohledu zavádění, údržby, záruky a garance provozních parametrů.

Značné úspory přináší moderní elektromotory, které jsou pochopitelně efektivnější než starší modely. Stejně tak nové konstrukční technologie využívajících reluktance – např. synchronní reluktanční motory – snižující celkové ztráty až o 40 %. Dalším užitečným pomocníkem, jednak pro úsporu energie a jednak pro šetření mechanických součástek, potažmo i elektromotorů, je samozřejmě frekvenční měnič. Regulace frekvence a tím i odběru proudu a otáček motoru a čerpadla nabízí značnou variabilitu, a tedy i větší možnosti využití celého systému. 

Při nynějších rychle rostoucích cenách energie se efektivita a úspory dostávají do popředí zájmu a zkracují dobu návratnosti investic skoro o polovinu. S poklesem cen v blízké době počítat nelze, spíše naopak, a tak je třeba hledat taková řešení, která při rostoucích cenách zachovají minimálně stávající standart na zařízeních se stejnými či nižšími náklady.  

Ukázkovým příkladem je řešení společnosti ABB pro čerpací zavlažovací stanici v Pasohlávkách. Stanice obsluhuje 1200 ha zavlažovatelné plochy, především zelinářsky využitelnou půdu, sady, vinice a také pastviny. Výkon čerpací stanice je špičkově 1,3 MW, čerpaný objem vody je až 1200 m3/s. Řešení dodané ABB a realizované firmou Hydro-X zahrnovalo 4 reluktanční motory o výkonu 75 kW a frekvenční měniče ACQ580. Očekáváná úspora je až 250 tis. Kč ročně. Pořizovací cena rekonstrukce byla 1,8 mil Kč. K provedenému řešení nám zadavatel uvedl: „Absolutní spokojenost. Zvýšená automatizace nám přinesla snížení hlučnosti, odpadního tepla, zvýšení efektivity, snížení mzdových nákladů, spotřeby elektřiny, a hlavně snížení pracnosti,“ uvedl Pavel Herko, ředitel Vinofrukt a.s., majitel a provozovatel čerpací stanice.