Rozhovor s Žil Vostalovou na téma digitální móda

Žil je absolventkou Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy a Amsterdam Fashion Institututu (AMFI), kde vystudovala obor Fashion & Design. V roce 2015 prošla šestiměsíční stáží ve střihačském ateliéru návrháře Husseina Chalayana v Londýně. V lednu otevřela, společně s kolegy 1. Phygital Fashion Hub v Praze s názvem OFFORM3D, který má propojovat digitalizaci s fyzickou tvorbou oděvu. Tématem její diplomové práce v roce 2016 byla dekonstrukce saka a jeho následná rekonstrukce do podoby no-waste střihu, ze kterého byly různou kombinací vyhotoveny všechny modely z kolekce. Ve finální formě propojila fyzikou kolekci s digitálními návrhy do alternativní formy prezentace, a tak ustoupila od klasického schématu módní přehlídky. Do procesu své tvorby zahrnuje digitální modelování, 3D tisk a práci s bodyscannerem a úpravu avatarů, nazývá ho PhyGital modus operandi. Tato metoda má zkoumat napětí mezi hmatatelným (fyzickým) světem módy a digitální verzí oděvu, odhalit jejich možnosti a prakticky vystavit proces navrhování větší transparentnosti. V minulosti spolupracovala se švédským výrobcem snowboardového oblečení Ridestore, pro kterého konstruovala 3D modely zimních bund, dále například s Multiple Identities, Live Sweaters a kolaborace HFCN s Hanou Frišonsovou a Creative Nights. Je součástí týmu “The Fabricant” a “Ensemble de Solution”, které vyvíjí aplikace pro Microsoft HoloLens. Svoji práci vystavovala v rámci Amsterdam Fashion Weeku, Dutch Design Weeku v Eidhovenu Avantexu v Paříži a FashionTech Days v Roubaix. V nedávné době prezentovala na Designbloku’18 projekt Transformerjacket s kolegyní Helenou Todd zaměřený na upcycling a na Mercedes Benz Prague Fashion Weeku’19 v rámci výzvy Vodafone #jetovtobě výstavu Audire Fluctus zaměřenou na smart textile v kolaboraci s umělcem Kryštofem Brůhou a Ivou Burkertovou z Odivi.



Co Vás přivedlo k myšlence ,,digitalizovat módu´´?
Na stáži v Londýně jsem měla možnost nahlédnout do fungování menší high-end fashion značky Chalayan a jejího fungování. Dalo mi to hrozně moc. Ačkoli designér je konceptuální umělec, který experimentuje s inovativními scénáři a technologiemi, výroba oblečení probíhala ve střihačském ateliéru tradičním způsobem za použití lidských rukou. Napadlo mě, že kdybychom si ušetřili nutnou každodenní práci jako bylo například obkreslování, úprava a katalogizování střihů, a přesunout ji do digitální formy, měli bychom více času na kreativní činnost například v rámci vývoje střihu. A tak k tomu přistupuji - vlastně si chci práci zjednodušit. Když jsem přijela zpět do Amsterdamu dodělat studia, byla jsem rozhodnutá jít tímto tzv. Phygital směrem a udělat jak digitální, tak fyzickou verzi oděvu a srovnat tak, jak se k nim dopracuji. Zaměřuji se na tvorbu no-waste střihů, která je zátěžová na počet zkoušek, než se konstrukce vychytá. Tento proces jsem přesunula do počítače a ke konstrukci oděvu tak nepotřebuji tužku, papír, nůžky a ani textilií.



Co Vám na začátku realizace této myšlenky pomohlo a co Vám naopak komplikovalo cestu?
Pomohla mi podpora AMFI lektorů a moje vlastní zvědavost. Cestu mi komplikoval fakt, že se tato matérie na škole nevyučovala. Učila jsem se softwarům sama, ale je to pro mě samozřejmost se pořád něčemu učit a zkoušet, posiluje to svobodu mého myšlení. Další překážkou bylo sestavit tým, který by mi pomohl vylepšit animace. Potkala jsem Kerry Murphyho, který se naším projektem natolik inspiroval, že v tom viděl pracovní příležitost a založil digitální módní dům The Fabricant, jehož týmu jsem také součástí.

V současné době pomáhám s technickou problematikou i konceptem studentům z AMFI, kteří se zabývají digitální vizualizací oděvu, VR, AR a animací. A pomáhám se semestrálním kurzem VR Minor, který soustřeďuje různé katedry Hogeschool van Amsterdam a nabízí studentům možnost propojit své nápady s módním průmyslem a vypracovat zadání pro firmy jako Gstar Raw nebo Levi’s. Tento kurz funguje teprve dva roky. Kdyby fungoval za doby mých studií, moc bych to ocenila. To mě inspirovalo otevřít si vlastní studio OFFORM3D v Praze.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Za úspěch považuji to, když se podaří jakákoli spolupráce, která nekončí pouze prezentací pro veřejnost, ale má nějaké pokračování. Zajímavé bylo, když naši AR aplikaci Haphazard Me! propagoval Microsoft na svých kanálech. A také, že se podařilo najít finance na otevření Phygital Fashion Hubu v Praze a realizovat tak svůj sen.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Mým plánem do budoucna je věnovat se otevření studia OFFORM3D, vyvíjet interdisciplinární spolupráce, hledat cesty, jak prakticky využívat digitální reprezentaci oděvu a dokončit no-waste kolekci. Zároveň hledám české textilní firmy, od kterých bych mohla odebírat zajímavé látky.

Jaký je Váš pohled na vývoj malých prodejen v oblasti textilního průmyslu?
Zaznamenávám, jak digitalizace prostupuje hlavně světem start-upů a SME. Jelikož jsou to odvětví obratnější, než jsou velké organizace, mohou se lépe specializovat na jednu věc a rozvinout ji. To je síla maloobchodu. Digitalizaci některých částí vývoje, výroby nebo přístupu k zákazníkům vnímám jako pozitivní jev, který může mít dopad na změnu směrem nejen k udržitelnějším business modelům, ale také k životnímu prostředí a celkově modernizovat módní průmysl.



Odpovídala: Žil Vostalová
módní návrhářka
studio OFFORM3D




Fotografie: Archiv Heleny Todd / Courtesy of Helena Todd